1    Divadelní skladiště

Skladiště máte? A mohla bych ho vidět?
Měli jsme, vyhořelo, postavili jsme, zchátralo. Ale dnes už zase máme.

Plzeňané divadlo milovali a dokazovali to masovou návštěvností Městského divadla (dnes J. K. Tyla). Vendelín Budil zde se svou slovutnou divadelní společností v době 1. republiky zažíval velkou, i když kmetskou slávu. Divadlo uvádělo velké množství her, které vyžadovaly neméně velké množství kulis, rekvizit, kostýmů a také provozní zázemí. Jenže veškerý fundus lehl popelem v roce 1922 a Josef Skupa (ano, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka opravdu začínal v plzeňské malírně) tak musel vytvořit za jednu sezónu 88 výprav pro činohru, balet, operu a operetu.

Novou třípodlažní budovu s železobetonovým skeletem a kopulí navrhl Hanuš Zápal a projektanti firmy Müller a Kapsa. Požární zdi se železnými dveřmi od sebe oddělovaly část obytnou, sklady a dílny. Kubisticko - dekorativistická fasáda baví štukovými maskarony a ohromuje vysokým řádem pilastrů.

2   Weinerův dům

Je to moderní pašák a přesto gentleman ctící svého renesančního předka, jehož portál s pštrosí hlavou hrdě nese dodnes, nestrká jej do písku.

Polyfunkční dům byl v původním návrhu šestipatrový. Naštěstí se o jeho podobu vedly dlouhé diskuze, celé schvalování trvalo tady to chceš doplnit, jak dlouho to schvalovali a nakonec byl postaven architektem Bohumilem Chvojkou s patry čtyřmi. Ustál to (dům i architekt) a stojí dodnes mezi kolegy (dům, ne architekt), kteří pamatují dobu založení města.

3   Dům U dvou klíčů

Růženo? Ano, Františku? Kde mám klíče? Tady, doma, Františku. A který je ten správný? Oba, Františku, oba dva.

Polyfunkční dům byl postaven na počátku 30. let 20. století a potřeboval určitě klíčů mnohem více, než nese ve svém názvu. Jeho autor, architekt František Holcbecher, chtěl pro svou ženu to nejlepší, a tak měl dům U Dvou klíčů mnohé – v suterénu kino a restauraci, v přízemí pasáž se 16 obchody. Velkoměstskou kavárnu Slavia v mezipatře, několik pater bytů a na střeše letní kavárnu s terasou. Spoluautoři návrhu fasády, architekti Bohuslav Chvojka a Karel Pecánek, přesvědčili uměleckou radu a prosadili hladkou fasádu s obkladem z pískovcových desek. Nejspíše proto, že dům je postaven v uliční řadě mezi samými stavbami z přelomu 19. a 20. století, tedy poměrně novými budovami, nakonec nevadilo, že je na rozdíl od nich fasáda úplně hladká, i když to bylo v tehdejší Plzni převratné řešení. Celkový moderní dojem dotvářely neonové reklamní nápisy a průběžný světelný pás nad průčelím.

4   Dům s pasáží u Františkánů

Ach, tak půvabná, štíhlá, elegantní, tajemná navíc. Kdo je ta kráska? Dám hlavu na špalek za to, že synové a otec Špalkovi neobdivují žádnou ženu, ale dům s pasáží U Františkánů.

Byl jeden plzeňský stavitel a domu majitel, Josef Špalek, a ten měl dva syny. Mladší Josef byl znalý pražského avantgardního prostředí, a tak není divu, že ovlivnil i svého staršího bratra Antonína, architekta a stavbyvedoucího. Z jejich spolupráce a vzájemné inspirace vznikl čtyřpatrový činžovní dům složený ze dvou budov. Hlavní průčelí je jednoduché, s geometricky členěnými pásy pravoúhlých oken a parapetů, s opaxitovými deskami mezi okny, velkými výkladci v přízemi a svislými pásy bílého skleněného obkladu na nárožích.

Obchodní pasáž je oním moderním tajemstvím, je ukrytá, a přece lidem známá, spojuje náměstí a Františkánskou ulici. Na jejím konci se nachází dvorana se sklobetonovou klenbou, další supermoderní inovací, průhledným, avšak pevným stropem.

5   Spořitelna královského města Plzně

Kdo šetří, má za tři. Podlaží. Tři podlaží, tolik jich měla budova spořitelny, která vznikla nástavbou a přestavbou starší novorenesanční budovy v roce 1915.

Plzeňané pro tento projekt oslovili Bedřicha Bendelmayera, se kterým spolupracovali také na stavbě lázní. Jeho návrh byl podle jejich představ, měl vyjádřit tradici a stabilitu instituce. Po lehkém zaleknutí se a diskusi o tom, aby monumentální stavba nezastínila sousední Západočeské umělecko-průmyslové muzeum, však architekt obhájil svůj návrh před komisí a v roce 1914 přestavba započala.

Architekt Bendelmayer tímto počinem ukázal svůj posun od secese ke klasicizující moderně. Fasádu zvýrazňovala kombinace umělého kamene a hrubozrnné omítky a jónské sloupoví s vysokým řádem – tedy přes více pater. Jónské hlavice jsou zakončeny volutami symbolizujícími honosnost a reprezentativnost. Trojúhelný štít nese po stranách sochy Spořivosti a Hojnosti sochaře Josefa Kalvody. Jaké zvenčí, takové uvnitř, neboť interiér je také dekorativní. Vestibul má kazetový strop, průchozí hala ústí k točitému schodišti.

V roce 1927 přibyla směrem do Františkánské ulice nízká přístavba architekta Hanuše Zápala.

6   Elektra

Kdo je ta kráska mytického jména? Polyfunkční, ideál architektů 30. let 20. století. Je žhavým trendem, symbolem praktičnosti, vším ladí k novému filmovému umění, které promítá. Dámy a pánové, představuje se bio Elektra.

Jak to slavně začalo! Budova kina Elektra byla obchodním a obytným komplexem postaveným v nároží Americké (dříve Jungmannovy) a Škroupovy (dříve Lucemburské) ulice.

Kinosál pojal více než tisíc osob. Bravo! To ho řadilo k největším svého druhu v Československu. Kromě promítání filmů se zde také na velkém jevišti a díky prostoru pro orchestr mohlo hrát divadlo a konat taneční, varietní i tělocvičná představení. Na ně i na zajímavé zboží obchodního domu ASO upozorňovaly neonové poutače umístěné na fasádě domu. Tleskáme, to je krásné!

Na domě zvenčí i uvnitř najdeme tzv. 5 bodů funkcionalistické architektury à la Le Corbusier. Obdélníkové okenní pásy zdůrazněné průběžnými římsami, plochou střechu a nosné železobetonové sloupy, které umožňovaly ponechat volný prostor bez nosných příček.

A jak neslavně to skončilo? Stavba, která byla dříve vlajkovou lodí vystihující dynamický rozvoj Plzně, je dnes pouhou tržnicí.